Metro 2033

Autor: Dmitry Glukhovsky

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2005

Počet stran: 472

Civilizace je v koncích. Došlo k atomové válce, při které většina lidí na Zemi zahynula. Zachránilo se jenom několik desítek tisíc, které se stáhly do tunelů moskevského metra. Příběh se odehrává v době, kdy od katastrofy uplynul již nějaký čas. Obyvatelé Moskvy se mezitím životu v podzemí přizpůsobili. 

Z jednotlivých stanic se staly samostatné osady podobné starověkým městským státům. Každá má své zřízení, uznává vlastní pravidla a hodnoty podle kterých se řídí. Zatímco některé díky čilému obchodování jenom vzkvétají, jiné obývají lidské trosky prolezlé chorobami. Některé stanice se hlásí k idejím komunismu či fašismu, jinde uznávají Jehova či mýtickou bytost Velkého červa. Stanice metra mezi sebou bojují nebo naopak uzavírají koalice a takto posílené se pouští do boje zase s jinými. 

     "Podlomily se mu nohy, dopadl na pražce, ale za pár minut uchopil muže za límec a vrávoral dál. „Dokážu to, dokážu to, dokážu to, dokážu to,“ mumlal si pro sebe, ačkoli už tomu téměř přestal věřit. K smrti vyčerpaný sejmul samopal z ramene, nastavil ho na jednotlivou palbu, vystřelil a zakřičel: „Je tam někdo?“ Avšak zvuk, který uslyšel, nebyl lidský - v tunelu šustily krysí tlapky a ozývalo se hladové pištění." 

Nepřátelství mezi různými oblastmi metra však nejsou ten největší problém, který zbytkům lidí v moskevském metru hrozí. Vlivem dlouhodobého vlivu radiace se na povrchu živočichové a rostliny proměnily v zabijácké příšery, které se vydávají za potravou. Čas od času se ďáblové, jak těmto predátorům lidé říkají, vydávají také do prostorů metra.

Arťom je mladík, který většinu života prožil pod zemí. Přesto mu v paměti uvízlo několik střípků vzpomínek na “staré časy”, kdy svět byl ještě v pořádku. Žije s otčímem ve stanici VDNCh, kde se jednoho dne setká s tajemným Hunterem. Dostane od něj tajný úkol - do stanice Polis donést důležitou zprávu. Dlouho neotálí, sbalí si nejnutnější věci a vydává se na cestu napříč temnými tunely metra plnými nejen podivných bytostí. 

Dá se říct, že Metro 2033 je postkatastrofickou variací na Tolkienova Hobita. Stejně jako Bilbo Pytlík tak i Arťom musí absolvovat dlouhou a strastiplnou cestu za účelem splnění "vyššího zájmu". Při svém putování potkává prazvláštní osoby, zažije mnoho událostí často s tragickým koncem. 

Oproti Tolkienově knize má však Metro 2033 do pohádky hodně daleko. Glukhovsky prokládá vyprávění snovými vizemi, Arťomovými úvahami o smyslu jeho cesty či o významu samotného bytí. Od počátečních pochybností mu postupně dochází, že pro záchranu zbytků lidstva je třeba vykonat cokoliv i za cenu vlastního života.

Je úsměvné číst komentáře ke knize stěžující si na pomalé tempo a "jiný styl psaní". Metro 2033  není psané prvoplánovým jazykem, na jaký jsme zvláště u bestsellerů zvyklí. Glukhovsky nenapsal román ve stylu strhující jízdy od startu k cíli. I když je vyprávění svižné, na několika místech máme co do činění s hutným a depresivním materiálem.

Celou dobu se zmiňuji o Arťomovi coby hlavní postavě knihy. Pravdou je, že více než mladý cestovatel hraje hlavní roli moskevské metro. Nejsou to totiž pouhé tunely vyhloubené v zemi, v knize vystupuje jako živý organismus mající vlastní vůli. Metro se samo rozhoduje, koho zahubí a koho nechá naživu.  

Na Metro 2033 je možné pohlížet z vícero úhlů pohledů. Především to je úvaha o hledání smyslu vlastní existence v čase, kdy lidstvo balancuje na hraně totální záhuby. Kniha je současně varováním před stále aktuální hrozbou použití jaderných zbraní. V době, kdy agresivní postoje dnešního Ruska budí obavy po celém světě stejně jako před mnoha lety v dobách studené války, mají taková varování smysl a opodstatnění.