Nekroskop

Autor: Brian Lumley
Vydavatelství: Polaris, Leonardo
Rok vydání: 1994
Počet stran: 350 

Sci-fi, resp. fantasy můžete milovat nebo nenávidět. Pro někoho představuje brak, pokleslou literaturu a vůbec šmíru, která nestojí za pozornost.  Pro jiného je to skoro až smysl života. Ať tak nebo tak, jedná se o literární žánr, pro jehož rozsáhlost nad ním nelze jenom mávnout rukou. Je to zkrátka fenomén. Do jisté míry lze takto označit také sérii Nekroskop. O tom, jaké postavení Nekroskop na scéně fantasy literatury zastává, svědčily sumy, za jaké se jednotlivé svazky svého času prodávaly na internetových aukcích. 

Harry Koegh se narodil ve Velké Británii, v městě Edinburgh. Byl stejný jako ostatní chlapci a z počátku to nevypadalo, že by se od svých vrstevníků jakkoliv lišil. Časem však v sobě objevil výjimečnou schopnost promlouvat s mrtvými. Nezáleží na tom, zda zemřeli včera nebo před mnoha stoletími. Jeho mimořádné nadání samozřejmě neuniklo pozornosti britské tajné služby a tak se na něj obrátili s nabídkou spolupráce. Důstojník KGB Boris Dragosani je zase obdařen schopností získávat informace z mrtvých těl a přebírat dovednosti, které tito lidé za živa ovládali. K tomu používá metody mírně řečeno drastické. Zkoumané tělo roztrhá doslova na kusy. Jedině tak se dozví, co potřebuje. Je to právě Dragosani, kdo se z ostatků nemrtvého vampýra v rumunských horách snaží získat moc. Jak čas ukáže, tento mrtvý vampýr není jediný zástupce svého druhu. Je na Harrym, aby se vydal do boje nejen proti všem vampýrům, ale také proti zlovolnému důstojníkovi KGB. Již od začátku knihy je jasné, že se začíná schylovat k rozhodujícímu boji.

Úzké uši té věci byly přitisknuty k její hlavě a byly tak dlouhé, že takřka převyšovaly protáhlou lebku a vypadaly trochu jako rohy. Nost té věci byl pokrčený a zkroucený jako čenich velkých netopýrů, a byl rozpláclý na jejím obličeji. Kůži měla tvořenou šupinami a oči měla šarlatové, jakoby dračí. A byla...velká! Ruce, které se teď objevily nad povrchem půdy a na jejichž zápěstích stále ulpívala hlína, byly obrovské a zakončené drápy, které přesahovaly konečky prstů nejméně o tři centimetry. 

 
Nekroskop vychází z klasického modelu boje dobra proti zlu. Toto klání má mnoho podob a boj lidí proti zkaženým vampýrům je jednou z nich. Autor situaci nekomplikuje a nepracuje s postavami, které by byly "někde mezi." Role jsou zcela jasné. Zároveň od Nekroskopa nelze očekávat nějakou výraznou přidanou hodnotu. Styl psaní je přímočarý, srozumitelný, žádné hluboké úvahy ani skryté významy se nekonají. V první řadě to je zábava. I když pro někoho pravda trochu morbidní. Pasáže podrobně popisující výslech mrtvých v podání Borise Dragosaniho budou pro někoho jenom těžko stravitelné. 

Knize se nedá upřít jedinečná atmosféra. Brian Lumley umí znamenitě vykreslit pochmurnou atmosféru místa. A už je jedno, zda se jedná o zapomenutou hrobku v hlubokých lesích rumunských hor nebo centrálu ruské vládní organizace. Stejně tak Lumley skvěle zvládá vystavět akční scény. Pověstné hltání stránek je tedy přesně činnost, které se v souvislosti s Nekroskopem jednoduše neubráníte. Od počátečního velmi vlažného a pozvolného děje, se s přibývajícími stránkami  zrychluje také tempo.  

Když Brian Lumley napsal tento první díl Nekroskopa, patrně nepočítal, že se dílo rozroste do takové velikosti. Vždyť do té chvíle vyšlo úctyhodných patnáct svazků a dá se předpokládat, že ještě minimálně jeden přibude. Stejně tak je jasné, že s přibývajícím počtem knih bude přibývat i počet těch, kteří se budou hádat, jak to s kvalitou fantasy literatury vlastně je.