Autor: Miloš Urban
Vydavatelství: Argo
Rok vydání: 1999
Počet stran: 327
Nedá se
říct, že by naše kotlina byla místem spisovatelům zaslíbená. Když pomineme
Michala Wiewegha, Petra Šabacha a několik málo dalších, samotným psaním se u
nás dá živit stěží. Do této skupiny "šťastlivců" se řadí také Miloš Urban.
Už několik let patří mezi nejprodávanější autory, a to i přesto, že se v jeho
tvorbě najde pár vyloženě nepovedených knih. Naopak coby zdařilý lze označit román
Sedmikostelí. Lze dokonce říct, že právě tento svazek započal autorovo úspěšné
tažení nejen českými knihkupectvími. Mimochodem v současné době to je jedna z
nejpřekládanějších českých knih.
Praha je
šokována sérií brutálních vražd, které se v krátké době odehrály. Veřejnost je zdrcena
o to víc, oč perverznějšími způsoby byli vraždy provedeny. Jedno z těl bylo
nalezeno pověšené uvnitř zvonu v kostele svatého Apolináře. Další našli
nabodnuté na stožár před Kongresovým centrem na Vyšehradě. V té době do města
přijíždí cizinec Matyáš Gmünd v doprovodu podivného skřeta. Důvod návštěvy je vrátit
pražským kostelům jejich původní krásu. Netrvá dlouho a bývalý policista
Květoslav Švach, zakřiknutý a mimořádně ostýchavý mladík, se začne zaplétat do víru událostí. Jak název naznačuje, vše se točí kolem pražských
kostelů. A zatím vraždy pokračují ...
Podtitul
knihy zní "Gotický román z Prahy." Mohlo by se tedy zdát, že žánrovou charakteristiku bychom měli odbytou. Vůbec ne. Ke srovnávání s tímto
prastarým literárním žánrem bychom měli přistupovat opatrně a hlavně s
nadhledem. Nejedná se totiž o gotický román v novodobých reáliích. Na to je
styl psaní málo přesvědčivý a důvěryhodný. Na druhou stranu hororové prvky a
pocit tajemna tady je přítomen v míře větší než malé.
V kapse mi zachrastily klíče, které mi dala Rozeta. Vzal jsem je do dlaně a potěžkal, vychutnávaje pocit moci. Jako by se dveřmi, k jejichž zámku patří, nevcházelo jen do gotického kostelíka, ale současně i do chrámu všeho poznání. Pohled mi zabloudil ke stráni pod Karlovým náměstím, kde jsem za střechami Špitálu alžbětinek, kaštany botanické zahrady a věžemi Svatého Jana na Skalce vytušil temnou siluetu Faustova domu.
Dá se
říct, že většina knih Miloše Urbana má několik společných znaků, které se
repetitivně opakují. V první řadě to je hlavní postava. Nesmělý mladík
vystupuje ve velké části Urbanových knih. Je osamělý, zakřiknutý a tak nějak si
s okolním světem neví rady. Vlastně ani nepatří do dnešní doby. Nezřídka je
tato vlastnost označována za autobiografický prvek Urbanových knih. Podobně lze
označit lásku hlavní postavy k historii, architektuře a městu Praze obecně.
Opět se jedná o povahové rysy Miloše Urbana.
Možná se
to na první pohled nezdá, ale Miloš Urban pracuje se všemi atributy, které má
dnešní čtenář rád. Napětí, detektivní zápletka, již zmíněný pocit tajemna a jistá
dávka erotiky jsou elementy, které dávají předpoklady k vysokým prodejním
číslům. Dalším nezanedbatelným faktorem, který možná ne každý zaznamenal je
autorův ironický pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat