Istanbul - Křižovatka cest

Autor: Joseph Kanon

Nakladatelství: Fortuna

Počet stran: 376

Rok vydání: 2013

Erich Maria Remarquea jsem kdysi miloval. Nemůžu tvrdit, že jsem přečetl všechny jeho knihy, ale převážnou části určitě. Když jsem narazil na anotaci ke knize Istanbul - Křižovatka cest, která odkazovala právě k nejoblíbenějšímu autorovi mojí puberty, nedalo mi to a po knize sáhl.  

Konec druhé světové války. Vítězné mocnosti si porcují svět a vytyčují hranice pro své budoucí geopolitické hry. Istanbul, město ležící na hranici Evropy a Asie je pro dostaveníčka tajných agentů jako dělané. Jedním z nich je Leon Bauer, pracovník americké tajné služby. Oficiálně zaměstnanec firmy obchodující s tabákem tady žije již řadu let, ale s koncem války skončila i jeho práce. 

Když už se zdá, že nastal čas na balení kufrů, dostane nový úkol - postarat se o člověka, po kterém jde ruská tajná služba. Leon musí neznámého ukrýt a zajistit bezpečné předání do rukou Američanů. Vzápětí však zjišťuje, že jeho chráněnec není žádný svatoušek. Naopak. Mihai, jak si muž nechává říkat, má ruce až po lokty zmáčené krví nevinných obětí, na jejichž zabíjení se podílel. Leon si tak musí řešit dilema, jak se zachovat. 

Další výstřel zasáhl beton u okraje pytle, Mihai se od něj odkulil. Leon se přikrčil, pak se vrhl k zemi, přitiskl se celým tělem na beton. Na světle ne, ale stejně nekrytí, jeho mozek, měl nepatrné zpoždění za tím, co se dělo, snažil se to dohnat. Takhle je asi vojákům, všechno kolem nich se pohybuje příliš rychle. Zabíjení. Bojí se, aby se nepomočili.

Joseph Kanon popsal poválečný Istanbul doslova jako kouzelné místo. Hraje si s atmosférou a vykresluje místa, která kdoví, jestli ještě dnes jsou k nalezení na mapách turistických průvodců. Při popisu malebných scenérií nespěchá, naopak si dává záležet s každým detailem. Zrychluje jen v momentech jako je přestřelka v přístavu či lezení z malé rybářské bárky na velkou zaoceánskou loď při plavbě po neklidném moři.

Anotace vydavatele knihu přirovnává k dílům E. M. Remarquea. Řekněme si na rovinu, že to je více přáním než skutečností. Tak daleko Joseph Kanon nedošel. Nicméně knihy klasika německé literatury vytanou na mysl ve chvílích, kdy Leon promlouvá ke své ženě ležící v kómatu, či při dialozích s prostitutkou, se kterou se pravidelně schází. 

Leon je nejednoznačná postava, jejíž důvody chování není lehké pochopit. Občas jedná skoro až nesmyslně. Teprve postupem času Joseph Kanon poodhaluje Leonovy duševní pochody a čtenář je konfrontován s jeho vnitřními pohnutkami. Zároveň vychází najevo, že je všechno úplně jinak, než se z počátku zdálo.